Zvony mi vždy přišly jako úžasný kus výrobku, co spojuje estetickou hodnotu i praktickou funkci v objektu, co může mít svou duši. A tak jsem nemohl nenavštívit pekingské muzeum zvonů.
Great Bell Temple. Kdesi v centru Pekingu, vprostřed smogu, mezi průmyslovou a bytovou zástavbou, pod klasicky bílou všeobjímající oblohou, jsem náhodou objevil toto muzeum, které mě nesmírně zaujalo svou vstupní branou. Náhle otevřený prostor a jakýsi těžko popsatelný pocit klidu, za zdí se rýsující stromy kontrastující s prachem od silnice… místo které stojí za návštěvu. Poprvé jsem jej minul, ale udělal si poznámku, že sem se musím vrátit, jak bude čas. A dobře jsem udělal.
Za branou po zaplacení symbolického vstupného se objevilo úžasné nádvoří zdobené stromy a barevnými altány. Jen pár lidí se procházelo mezi desítkami vystavených zvonů, které nabývaly velikosti od nenápadných po několikametrové obry. Ani budovy muzea, skrývající cennější kousky, nebyly okupovány turisty. Na Čínu až nepatřičný klid mi umožnil vychutnat si parádně sestavenou výstavu. Krásné fotografie, četné popisky, sympatické osvětlení… a ty zvony! Tvarem působí prostší než naše, ale bližší pohled odhalí množství dekorací na stěnách, od hrubých znaků po drobné znáčky vyprávějící dlouhé příběhy. A co naprosto zbožňuji, závěs (resp. korunu) zvonu tvoří zpravidla zvířata, nejčastěji draci, stojící na těle zvonu svým břichem držící provaz či řetěz.
Pln dojmů z muzea jsem se chvíli coural okolím, koukal na špinavá zákoutí a obdivoval obří bytové domy. Ten kontrast špinavých oken a nekonečného množství klimatizačních jednotek, cyklistů a moderních bytovek, mříží v oknech a parků pro děti mi zůstává záhadou. Stejně jako přítomnost takového krásného muzea vedle jakési tržnice zdobené neony.
Cesta mně zavedla až do Yuanmingyuan parku, kde za vidění stály klenuté mosty přes členité jezírko, které místy bylo pokryto koberci lotosů. Zde jsem také ochutnal jakési pochybné maso na špejli, připravované nad uhlíky místními mlaďochy. Bylo takové zvláštní… a vůbec si netroufám odhadnout, o jaké maso šlo, chuť byla nezvyklá. Ne dobrá, ne špatná. Jiná. Tak nějak jako všechno tady :)
–
Vzpomínka na čínské muzeum zvonů ve mně po návratu vyvolalo touhu podívat se po něčem podobném v Čechách. Narazil jsem na zámek Vrchotovy Janovice, kde se má nacházet expozice na téma české zvonařství. Zámek sám o sobě je zajímavý, částečně schovaný za vodním příkopem, situovaný na kraji rozlehlého parku. Prohlídka zámku z mého pohledu nic zajímavého nepřinesla, i když prohlídky se zde konají každou půlhodinu a zjevně nemají o zájemce v průběhu sezóny nouzi (na rozdíl od třebas výrazně zajímavější výstavy antických soch v Hostinném, kam skoro nikdo nechodí). Dokonce se nás ani nesnažili upozornit na existenci výstavy zvonů, museli jsme se o vstup do sklepních prostor sami zajímat.
V potemnělých chodbách a místnostech pod zámkem se nachází desítky malých a větších – a pár i vcelku velkých – zvonů. Byli jsme tam zcela sami, takže jsme využili klidu a na některé si zazvonili – to se mi v Číně nepodařilo :) Každopádně takto ucelená sbírka, jakkoliv se zdaleka nedá srovnávat s asijským protějškem, mě potěšila. Utvrdila mě v přesvědčení, že na východě jsou výrazně nápaditější co se týče zdobení zvonů (jakkoliv celkový tvar našich je mi sympatičtější), ale i u nás je hezky. A je opravdu hezké, že nějaká taková sbírka existuje.
Až mě překvapuje, že o žádné jiné nevím. Opravdu je to jediná sbírka těchto krásných výrobků v Čechách?