zpět na úvod

EXPO @ Shanghai II

Druhý den na EXPO jsem si vyhradil na prohlídku evropské sekce s tím, že se podívám dovnitř zajímavých pavilonů. Žel u těch nejzajímavějších (podle jakéhosi politicko‐imageového statusu) byly neuvěřitelné fronty. Tyto řeší rezervace na přednostní vstup (ráno zaběhnout k rezervačnímu automatu a zkusit něco zamluvit, ovšem již brzy dopoledne hlásí rozhlas že veškeré rezervace jsou rozebrány – tedy jsem se ani nesnažil), v případě např. Čínského pavilonu to ani jinak nejde, několikahodinová fronta je tam i s rezervací. Další možností je VIP vstup, ale o tom později.

Každopádně fronty se zajímavě prodlužují a zkracují, těžko říci podle jakého klíče, takže občas jsem se dostal i do zajímavých pavilonů bez dlouhého čekání. Jsou samozřejmě pavilony, kde je fronta konstantní – např. zcela nereálné mi přišlo čekat hodiny na vstup k Japoncům, USA nebo Rusům (kteří mají obrovský a designově zajímavý pavilon, uvnitř ovšem prý nic moc). Každopádně jsem se leckam dostal, takže pár postřehů:

Jsou tu mraky lidí, především – nečekaně :) – Číňané. Mnozí zaměstnanci neasijských pavilonů jsou z toho již patřičně otráveni a ani se jim nedivím. Každopádně mě na tuto myšlenku přivedli pánové z kanadského pavilonu, kteří postávali u vstupu do vnitřní projekce se silně znuděnými výrazy. Na můj pozdrav viditelně ožili a s úsměvem odpověděli – a byla na nich vidět radost, že tam je také někdo jiný než jen reprezentant uniformního asijského davu :) Nebo možná jsem byl první, kdo je ten den pozdravil, přeci jen to je detail jímž se Číňané nezatěžují.

Obecně bývá zvykem, že v pavilonech je k nalezení zástupce patřičného státu – a ideálně v tradičním/typickém oblečení. To se setkávalo s neuvěřitelným úspěchem především u afrických pavilonů, kde si nositelé tmavé pleti ani na chvilku neoddychli, stály se fronty na fotografování s nimi :))

Obsah pavilonů je velmi různorodý, od videoprojekcí přes výstavu umění, interaktivní instalace po tematické kulisy a divadelní či hudební představení. Někdy byl velmi originální a snadno zapamatovatelný – např. Lotyšský pavilon měl ve svém centru větrnou turbínu, v níž dva sporťáci létali, běhali po stěnách a tak.
Ale obecně se mi obsah začal brzy slévat, bylo toho moc k vidění. Vzpomínám např. na skvělou panoramatickou projekci zachycující jeden den v dané zemi, od východu slunka do hluboké noci. Bylo to moc hezky udělané a nabyl jsem dojmu, že bych se tam měl někdy podívat – jen už si nemohu vzpomenout, která (z afrických zemí, to jediné vím) to byla.
Islandský pavilon zas byla jedna velká krychle bez vnitřního členění, kde probíhala také zajímavá projekce – na všech stěnách, včetně stropu, byly předváděny krásy této země. Bylo to velmi impozantní, i když jim to na zlomech stěn moc nenavazovalo.

Příjemným zpestřením dlouhého putování po pavilonech je občasná restaurace nabízející tradiční jídla. Za mnohdy rozumné ceny (srovnatelné s obecným stravováním v nepříliš kvalitních restauracích na výstavišti, tedy až na český pavilon, ale o tom později) se návštěvníkům nabízí možnost ochutnat kuchyni navštívené země a příjemně tak podtrhnout dojmy z právě navštívené expozice – nebo prostě jen zabít čas při čekání, až se přežene déšť.

Každý z pavilonů má někdy „národní den“, kdy má možnost v celém areálu provozovat nějaké aktivity představující kulturu dané země. Já zastihl asi den, kdy se propagoval sdružený pavilon afrických zemí – každopádně se na hodinku zavřely silnice pro pěší a procházel jimi pestrobarevný průvod v děsně kýčovitých kostýmech.

V další části se zmíním o svých dojmech z českého pavilonu.

Nizozemská Veselá ulice :)
Obytné domy se tyčí kousek za areálem EXPO.
Davy lidí se hromadí kolem zajímavých pavilonů.
Hudební pandí skupina v čele odpoledního průvodu.
Pandy provázely spousty mýdlových bublinek.
V průvodu následovaly skupiny tanečníků v kostýmech.
Borci tančí s kly před společným africkým pavilonem.
Jak jsem celé léto nepustil televizi a fotbal nesleduji, tak jsem byl celý šťastný, že jsme se těmto nástrojům vyhnul - a hle, dohnaly mě v Číně :)
Děckám se průvod líbil.
:)
Podvečerní idylka s projekcí v taiwanském pavilonu. Mimochodem to je jeden z těch, co na propagačních obrázcích (a 3D modelech) vypadá úplně neskutečně úžasně a v reálu až tak nenadchne.
Bez mapy ani ránu. Je snadné se tu ztratit - resp. nedojít tam, kam jste chtěli.
Asia Square a hudební představení s hrou (i) na tradiční nástroje.
Asia Square a hudební představení s hrou (i) na tradiční nástroje.
Zastřešení některých sekcí - jako ochrana před sluncem i deštěm - je občas velmi zajímavé.
Tuším kanadský pavilon - především projekce různorodého obsahu...
...a projekce na rozličné povrchy a stěny.
Mexický pavilon byl prakticky celý pod zemí.
Dekorace nad mexickým pavilonem byla svěží - tvarem i barevností.
Obří fronty se tísní ve vyhrazených, zastřešených prostorech.
Fasáda lotyšského pavilonu složená z volně zavěšených barevných plastových štítků lákala k prohlédnutí.
Vstup do lotyšského pavilonu.
Hlavní atrakcí lotyšského pavilonu byla větrná turbína, v níž dva borci ukazovali, jak se dá létat bez křídel.
Ukrajinci se asi před návrhem fasády stavili v nedaleké Happy Street a něco si šlehli, nebo nevím :))
Vysoko nad vyvýšeným chodníkem se tyčí most přes řeku Jang-c-tiang (Dlouhá řeka).
Další zajímavá fasáda. Při troše snahy lze zahlédnout vprostřed i kudlanku :)
Lupu Bridge se tyčí v pozadí.