Finsko koncem dubna – čekal jsem jaro, ale prý ne. Zamrzlá jezera byla stále, jen toho sněhu nebylo tolik.

Když se řekne Maroko, představím si nekonečné pouště rudého písku a velbloudy, kteří kráčí vstříc zapadajícímu slunci. Není tedy divu, že tuto zemi mám v oblasti zájmu již dlouho.

Dlouho jsem zanedbával na svých výletech západní Evropu, je na čase začít s tím něco dělat. První vlaštovkou budiž podzimní Paříž.

Závěr našeho okruhu Malajsií nás zavedl na Perhentianské ostrovy, kde jsme si konečně užili parádní moře se vším všudy.

Doposud jsme neměli moc štěstí na zvířata, takže je načase to napravit. 

Pokračujeme naplánovanou cestou, ale čím dál více cítíme, že nechceme být v místech, která jsou sic krásná, ale plná lidí. Turistů obzvlášť. Takže trochu měníme plán…

S naším posunem na západ, směrem k hranicím, navštěvujeme stále menší a zapadlejší města. A co si budeme povídat, Jaisalmer je taková vesnice.

Minule jsem shrnul důvody, které Srí Lanku zařazují mezi atraktivní destinace pro dovolenou. Ovšem není vše jen skvělé, pojďme se podívat na pár věcí, které mě osobně docela zlobily.

Začíná být krásně! Těším se na nadcházející svátky, to se bude fotit :)) Hraju si s novou D300, je to parádní mazlík. Rozlišení a charakteritika šumu umožňují daleko více, než co jsem si mohl dovolit s D70. Hledáček je fakt parádní, grip s druhou spouští se při válení v trávě hodí. Už jen aby z toho padaly nějaké pořádné fotky :))