Finsko koncem dubna – čekal jsem jaro, ale prý ne. Zamrzlá jezera byla stále, jen toho sněhu nebylo tolik.

Když se řekne Maroko, představím si nekonečné pouště rudého písku a velbloudy, kteří kráčí vstříc zapadajícímu slunci. Není tedy divu, že tuto zemi mám v oblasti zájmu již dlouho.

Dlouho jsem zanedbával na svých výletech západní Evropu, je na čase začít s tím něco dělat. První vlaštovkou budiž podzimní Paříž.

Závěr našeho okruhu Malajsií nás zavedl na Perhentianské ostrovy, kde jsme si konečně užili parádní moře se vším všudy.

Doposud jsme neměli moc štěstí na zvířata, takže je načase to napravit. 

Pokračujeme naplánovanou cestou, ale čím dál více cítíme, že nechceme být v místech, která jsou sic krásná, ale plná lidí. Turistů obzvlášť. Takže trochu měníme plán…

Prezentace restaurace U kapitána byla příjemná na tvorbu. Zajímavé prostředí barevně inspirující, volná ruka pro práci, využití vlastních fotografií, velmi sympatičtí majitelé. A výborné jídlo jako bonus :)

Procházka po obranné zdi, uzavírající starý Istanbul ze západu, od Marmarského moře po záliv Zlatý roh, se ukázala být jednou z nejlepších na celém výletě.

Začalo být hezky, hmyzáci vylézají z úkrytů a nechávají se fotit. Pavouci rostou a zanechávají za sebou svlečky – a tak jsem jednu sebral a nafotil. Délka tělíčka je asi 6 mm.