Finsko koncem dubna – čekal jsem jaro, ale prý ne. Zamrzlá jezera byla stále, jen toho sněhu nebylo tolik.

Když se řekne Maroko, představím si nekonečné pouště rudého písku a velbloudy, kteří kráčí vstříc zapadajícímu slunci. Není tedy divu, že tuto zemi mám v oblasti zájmu již dlouho.

Dlouho jsem zanedbával na svých výletech západní Evropu, je na čase začít s tím něco dělat. První vlaštovkou budiž podzimní Paříž.

Závěr našeho okruhu Malajsií nás zavedl na Perhentianské ostrovy, kde jsme si konečně užili parádní moře se vším všudy.

Doposud jsme neměli moc štěstí na zvířata, takže je načase to napravit. 

Pokračujeme naplánovanou cestou, ale čím dál více cítíme, že nechceme být v místech, která jsou sic krásná, ale plná lidí. Turistů obzvlášť. Takže trochu měníme plán…

Hrobka, symbolizující krásu a věčnou lásku, dominuje přísně geometrickým zahradám a připomíná spíše královský palác, než místo posledního odpočinku nejoblíbenější z císařových žen.

Při prvních úvahách o tom, co z fotovýbavy sbalit na cestu do Číny, jsem vzpomínal, jak se mi nechtělo tahat stativ v Japonsku. A že na karbonové Gitzo nemám. No ale čím dál tím více se mi líbí fotografie podvečerní až noční, kde je stativ nutností. Pak se změnil cíl cesty, místo Číny jedu do Indonésie a při hledání míst, […]

Dostaly se mi do rukou další zajímavé šperky z dílny Michala Kadaníka – kterého jsem potkal na Code Mode a kde bylo možno vidět řadu jeho věcí. Tentokráte šlo o poměrně jednoduché náušnice a závěsy, které tvořilo tělo skrývající miniaturní baterii a „ocas“ ze světlovodných vláken nebo krystalu, jenž byl nasvícen barevnou diodou.