Závěr našeho okruhu Malajsií nás zavedl na Perhentianské ostrovy, kde jsme si konečně užili parádní moře se vším všudy.
Kuala Terengganu není nijak zajímavé město. Působí zanedbaně a špinavě. Chodníky jsou rozbité, městem projíždí velké množství aut, trhy nenabízí nic zajímavého, ovoce je drahé. Přichomýtli jsme se k jakési slavnosti v čínském chrámu, ale jejich podání divadla v kombinaci s popovým zpěvem nebylo nic pro nás. Navíc už se těšíme na ostrovy!
vzhůru na ostrovy!
Ráno se autobusem přesouváme do Kuala Besut, malého přístavního města odkud jezdí lodě na ostrovy Besar a Kecil (malajsky „větší“ a „menší“). Ten menší je náš cíl na dalších pár dní :)
Zaplatíme vstupní poplatek do chráněného námořního parku a necháme se vysadit na Long Beach, což se tváří jako místo hezky ve středu veškerého dění – a tedy v dochozí vzdálenosti k dalším zajímavým místům na ostrově a předpoklad se později ukáže jako pravdivý.
Ostrov uprostřed tyrkysově průzračných vod je kopcovitý, porostlý hustou džunglí. Na jihu je malé městečko, ale ve střední části je klid: krom jednoho rozlehlého, ale šikovně skrytého hotelu nalézáme jen pár plážových restaurací a za nimi pár jednoduchých ubytovacích možností. Jednoduchých ale drahých, naštěstí se akorát uvolnila chatka na kůlech na samém jižním konci pláže, kde nám společníky dělaly veverky a skupiny gekonů. Prkenná chatička s terasou a nezbytným zázemím, za pět set korun na noc, to bylo fajn – Butterfly Chalets rozhodně doporučuji (na fotce vpravo).
Ostrov je malý, má nějakých 5 km na délku a v nejužším místě má 600 metrů. Takže jsme si prošli všechny okolní pláže (Romantic Beach, Coral Beach), našli skvělé místo na snídaně, obědy i večeře (ryba v kokosovém mléce? palačinky či burger ke snídani? ovocná mísa s jogurtem? pohoda!), sledovali místní menší či větší ještěrky… a samozřejmě si užili koupání.
počkejte, oni si nás najdou!
Co by to bylo za pobyt v tropických vodách bez pořádného šnorchlovacího výletu. Vyrážíme na celý den a objíždíme místní vyhlášené spoty. Barevní koráli, a to místy obřích velikostí, mezi nimi hejna drobných ryb, včetně tak neuvěřitelně pestrobarevných, že z toho přechází zrak. Tečkovaní rejnoci, velké ryby… prostě je tu život a je to skvělé.
Ještě úžasnější ovšem byl Turtle Point, kde jsme mohli vidět karety obrovské pasoucí se na mořských řasách pár metrů pod námi, aby se co čtvrt hodiny plavaly nadechnout a zas se vrátily k hodování. Samozřejmě tu bylo několik lodí plných šnorchlařů, co se cpali do první řady a bránili želvám ve volném pohybu, ale když jsme odpluli kousek dál, našli jsme si želvu kterou jsme „měli sami pro sebe“ – a ta se nám za klid a odstup odměnila tím, že nikam nespěchala a vydržela i chvilku na hladině, že jsme si jí mohli krásně prohlédnout.
Vrcholem pro mě ovšem byla další zastávka, tzv. Shark Point. Na dně spousta mrtvých korálů, místo trochu ve stínu působilo lehce ponuře. Žádné další lodě kolem… Náš průvodce vyndal pár rozpůlených ryb, něco naházel do vody a přidal pár rad: „Moc nešplouchejte, žraloci jsou plaší. Lepší je být v klidu, oni si nás sami najdou.“ :)
No a tak jsme se ponořili a vyhlíželi, odkud že připlují… úžasný byl pocit, když poprvé na hranici dohledu proplul šedý stín… a pak, po chvíli, se objevil další a další a po deseti minutách už kolem nás kroužila snad desítka žraloků černoploutvých. Jsou nesmírně krásní! Jak si tak elegantně pluli, většinou pár metrů pod námi, občas na naší úrovni… když jsem dostal kus ryby, tak si i odchytli kousek odhozeného masa (z ruky se krmit nedali :)).
Škoda jen, že se dali tak špatně fotit – měl jsem s sebou jednorázový podvodní kinofilmový aparát, nebylo dost světla a dost špatně se odhadovalo co vlastně fotím… ale co. Fotky nejsou všechno, zážitek to byl úžasný.
Polední pauzu jsme trávili v příjemné restauraci, když přišel prudký déšť. Ulice byly rázem plné vody, foukal vítr, byla velká zima. Místní děti radostně běhaly po kotníky ve vodě, hrály si pod okapy, vypadaly naprosto nadšeně. Zato půlka naší výpravy byla zralá na cestu domů, ale když česká část (potkali jsme další český pár) byla proti, vyrazili jsme ještě na další šnorchlovací místa, kde byli k vidění zas úžasní koráli. A navíc pod vodou bylo tou dobou výrazně tepleji než na vzduchu.
a zase zpátky na jih
Opouštíme ostrovy, čeká nás let zpátky do Kuala Lumpur. Noc trávíme v Kota Bharu, kde objevujeme zajímavou tržnici. Je často vidět v průvodcích – ano, vizuálně je zajímavá, ale je smradlavá, se spoustou krys a pavouků a navíc to bezostyšně prodávají želví vejce. Neměli jsme z toho dobrý pocit, byla to pro nás spíše směsice smutku a znechucení…
Z letadla pak zase byly vidět pravidelné struktury rozlehlých plantáže palmy olejné. Také žádná radost.
Poslední den jsme strávili v Kuala Lumpur, hledali nějaké zajímavé trhy s levným oblečením – a kupodivu nic nenašli. Malajsie není úplně suvenýrový ráj.
Cestou zpátky, stejně jako cestou sem, jsme strávili celý den v Šanghaji, tentokrát jsme si prošli moderní město (a nejhezčí prodejnu Apple produktů a vůbec lecčehos co jsem kdy kde viděl) a staré zahrady, kde se dalo ve stínu na chvíli prospat :) Vedro je tu ještě větší než v Malajsii, nebo je to jen tím vzduchem velkoměsta?
pár slov závěrem
Malajsie je zase úplně jiná, než země okolo. Nabízí hodně zážitků, když si pro ně člověk dojde. Podle mého je to země více o prožívání, než o vidění. Takové Thajsko je koukatelnější, fotogeničtější, líbivější – a také plné zážitků, ale v Malajsii ty zážitky tak nějak více vlezou pod kůži. Thajsko je jednoduché, Malajsie je trochu větší výzva (ale pořád je to pohodová země, bezpečná a snadná na procestování).
Dobře jsme jedli, jídlo chutnalo a bylo za velmi rozumné peníze. Nemají dobré zmrzliny, ale kde v Asii mají. Ovoce je drahé, to je škoda.
Doprava je pohodová, všude jezdí autobusy, jen je potřeba nejprve najít správné nádraží a dát si pozor na občas trochu specifické jízdní řády. Pokud se tedy doprava jízdními řády řídí. Ale funguje jak státní doprava, tak soukromá a i lidé jsou ochotní pomoci. A vůbec, lidé jsou zde nejmilejší ze všech zemí, co jsem zatím projel.
Snad jen kulturně je země slabší, nenašel jsem moc památek které by mě zaujaly. Ale možná je to dáno tím, že se Malajsii snažím srovnávat s takovými kulturními velikány jako je Thajsko, Čína či Japonsko. A to přeci jen není fér.
Takže povídání zakončím jako obvykle: Malajsie je velmi zajímavá země, kterou stojí za to navštívit! Takže když budete mít cestu kolem, neváhejte, nějaký ten měsíc stojí za to zde ztratit :)
Pár tipů na závěr, co určitě neminout:
- Petronas Towers v Kuala Lumpur
Vypadají fakt skvěle. Dá se na ně, hezky v podvečer, koukat pěkně dlouho, výhled neomrzí. Moc pěkný kousek moderní architektury. - Orangutani (v záchranné stanici Bukit Merah)
V pevninské části Malajsie se sic nedají najít ve volné přírodě, ale alespoň že tu ještě nějací jsou. - Karety obrovské (východní pobřeží)
Zase: stojí zato je vidět, dokud tu ještě žijí. Jsou nádherné, plné života… a člověk si zas o něco lépe uvědomí, že je proč se o tuto planetu starat. - Jeskyně
Obrovskými Batu Caves to jen začíná, pravé dobrodružství je v jeskyních Gua Temperung. Není to sic taková nádhera, jak v Thajsku, ale zato parádní adrenalin. - Šnorchlování
Za mě desetkrát lepší moře než v Thajsku, navíc se želvama a žralokama.
fotografováno na Fujifilm X70 a Fujicolor QuickSnap Marine Super 800
úvodní foto: kareta obrovská u ostrova Perhentian Kecil Pulau, Malajsie