Srí Lanka je oblíbeným cílem mnoha Čechů, ovšem mnoho z nich se vrátí se smíšenými pocity. V tomto dvoudílném příspěvku shrnu, co se mi na ostrově kousek od Indie líbilo a co by mohlo naopak někoho odradit.
Začněme pozitivně – jelikož se mi na Srí Lance líbilo, zde nabízím 12 důvodů, proč rozhodně stojí za to na Srí Lanku vyrazit:
Malá země, hodně možností
Od dlouhých liduprázdných a velmi horkých pláží si lze vyrazit na procházku na chladnější a velmi vlhkou vrchovinu, kde se skvěle daří čaji – a poté třeba i vyšplhat na hory jen o fous nižší než jsou vrcholy Tater. Zapadlé vesnice lákají svým klidem a místními trhy, velká města nabídnou takřka západní kulturu včetně nákupních center. Krokodýly můžete pozorovat s místní omladinou v křoví u potoka, nebo v některém z mnoha národních parků pod dozorem rangera. Můžete vzdát hold ruinám staveb pamatujících období před naším letopočtem, nebo se procházet zachovalými pevnostmi z koloniální doby. Každý si může vybrat, co ho táhne. Nejlepší ovšem, podle mého, je vidět kombinaci všeho.
Anuradhapura, Abhayagiri dagoba, založená v 2. stol. př. n. l.
Celoročně teplé klima
Díky své pozici nějakých 6–8 stupňů nad rovníkem zde moc neplatí léto/zima, jen je potřeba dávat pozor na monzunová období, která zavalují deštěm na střídačku jihozápad a východ. Komu by nevyhovovaly teploty kolem třicítky na pobřeží, může se zajet zchladit do hor, kde je klidně o deset stupňů méně. Takže je jedno kdy dostanete chuť jet k moři, Srí Lanka vás vždy uvítá svou hřejivou náručí.
Panama Beach, kousek jižně od Arugam Bay – východní pobřeží SL.
Snadná domluva
Ať už je to dáno tím, že jde o bývalou britskou kolonii, že je potřeba spojovací jazyk mezi Sinhálci a Tamily, či prostě adaptací na turistický ruch, každopádně domluva anglicky je snadná. Když nerozumí jeden, pomůže někdo další. Jen je potřeba zjednodušit jazyk, složitější větné konstrukce („Rád bych se zeptal, jestli by bylo možné zjistit, zdali…“) nevedou k úspěchu. To pak na otázku místo očekávané rozvinuté odpovědi dostanete naopak odpověď velice stručnou, zpravidla něco jako „Ano.“.
Děti se učí anglicky ve školách povinně, jen bývají stydlivé a omezují své projevy na klasické otázky „Odkud jsi?“, „Jak se jmenuješ?“ a „Chceš si se mnou povídat?“. Zato umí dát najevo zájem o psací potřeby nebo bonbóny (to se pak ozve „A nebyl by ještě? Mám bratra. A sestru. A babičku.“).
Čerstvě dovezené ryby na trh, Pottuvil.
Vcelku prima lidi
Pokud vás zrovna nechtějí obrat (řidiči tuk-tuků) či vám něco prodat (na tržnici), tak jsou místní vstřícní a usměvaví. Bílý tu není atrakcí, jakkoliv jsou místa kde určitě není pohled na bělocha všední. Když se třeba zatouláte do nějakého slumu (polorozpadlé domy, řeka se spíše převaluje než teče, chodník je úzký a rozhodně ne bezbariérový), děti začnou daleko více mávat a smát se když vás míjí a místní se vás zeptají, kam jdete. Pokud vypadáte, že víte, odpoví jen něco ve smyslu „Tak to jo.“ :)
Obecně není problém nechat si poradit, popovídat si s náhodně potkaným člověkem (pošťákem uprostřed džungle, například), domluvit se že vám řeknou až bude třeba vystoupit z autobusu.
Jedna z méně frekventovaných ulic v Kandy.
Zvířata
Hodně zvířat. Nejvíce samozřejmě potěší sloni (ať divocí v přírodě nebo stáda v sirotčincích – kde se dají i pohladit), následují krokodýli (také zblízka, hladiti neradno), dále velcí ještěři či barevné ještěrky, ptáci (ledňáci!), obří netopýři, želvy, opice, žáby, termiti a vůbec rozličný hmyz (ale toho překvapivě méně než bych čekal, pominu-li komáry). Sem tam i štír či obrovská stonožka. Naštěstí jsme nepotkali žádného hada, ale i ti tu jsou.
Ještěrky různých barev, tvarů i velikostí jsou všude.
Snad nejhezčí stromy na světě
Tak neuvěřitelné stromy jsem neviděl nikde na světě. Nemluvím o širokém záběru od mangrovových porostů po nebetyčné velikány, ale spíše ty tvary, životaschopnost a přizpůsobivost jsou neuvěřitelné. Kdo rád objímá stromy, může se zde vyřádit (ale musí počítat s tím, že některé z krasavců neobejme, ani kdyby se čtyřikrát naklonoval).
Bandarawela, na cestě na Liptonovu vyhlídku skrze čajové plantáže.
Ovoce co chutná jak má
Klasicky tropická Asie, trhy plné známého i neznámého ovoce, neuvěřitelně zralého (většinou) a levného. Ovocné koktejly pak ani není třeba přislazovat, brčko v nich stojí a často se ucpávává kousky dužiny. Kilo banánů za desetikorunu je oblíbená výletní strava. Nejraději mám takové ty drobonké, často ani ne deseticentimetrové, naprosto výborné.
Ty oranžové banány mě zaujaly, žel nikde je neměli vyzrálé k přímé konzumaci.
Široké pláže, teplé moře
Pláže lemují asi celý ostrov, tak není problém najít si tu vyhovující. Na výběr je od liduprázdných pláží, kde potkáte 5 lidí na prvních 200 metrech a dalších 20 kilometrů už nikoho (Kalkudah Bay) po pláže lemované restauracemi, ubytovacími možnostmi a půjčovnami surfů, kde vyhrává hudba a paří se do rána (Arugam Bay).
Moře je krásně teplé, prostě Indický oceán. Vlny silné a velké, ale ne nebezpečné. Většina pláží je čistě písečných jen s velmi občasným kamenem, takže není strach o ukopnuté prsty a přišlápnuté ježky. Písek je světlý nebo kombinovaný s černým (což mě zarazilo, neb tu nikde nejsou sopky jejichž prach by jim dával černou barvu). Voda nebyla v době naší návštěvy křišťálově čistá, rozhodně nebylo možné hledat želvy 15 metrů hluboko jako na Gili Islands – ale rozhodně bych vodu nenazval kalnou či špinavou.
Liduprázdná Kalkudah Bay, na druhé straně byla místními oblíbená a trochu přelidněná Passekudah Bay. Naše volba byla jasná.
Romantické výhledy
Vrchovina pokrytá čajovými plantážemi nabízí neuvěřitelné výhledy. Barva čajovníku spolu s mlžnou vlhkostí má tendenci vykouzlit nesmírně malebné pohledy na kopečky kolem. Vystoupat na vyhlídku, ze které sir Lipton obhlížel své plantáže, rozhodně stojí za to. No a když se probouzíte s výhledem na Ella Rock, máte pocit že není moc více co si přát (snad jen aby vás nebolely večer nohy, až se z něj budete vracet).
Čajové plantáže nedaleko Haputale.
Spousta ubytování
Turismus se rozvíjí a tak je z čeho vybírat. Úrovně bydlení jsou rozličné, uspokojí jak Robinsony, tak náročnou klientelu. I přes vrcholící sezónu jsme neměli problém najít ubytování v exponovaných místech, jen to stálo trochu energie a vlastního úsudku (nevěřit místním, kteří tvrdí že „Všude jinde je již plno!“).
Luxusní ubytování s výhledem na Ella Rock z ložnice i terasy. Cena? 560 Kč na noc za místnost a snídani.
Bohatá síť veřejné dopravy
Mezi důležitými městy jezdí často autobusy, které vás naberou či vyhodí kdekoliv na své trase. Doprava je navíc dosti levná a – překvapivě – i velmi rychlá. Tedy relativně, průměrná rychlost je tak 30–40 km/hod. (a v kopcích výrazně méně), ale buďte si jisti, že rychleji než autobus tu jezdí máloco. Je tu i jedna (východo-západní) trasa železnice, také velmi levná, ale ještě pomalejší. Ale zase si můžete koupit lístky do první třídy, vyhlídkového či spacího vagonu. Po městě vás kdekoliv dovezou tuk-tuky, všude jich je spousta. Až moc, místy. Každopádně doprava není problém.
Maska autobusu barevně vyvedená v místním stylu – co nejbarevněji a nejkřiklavěji.
Je tam levně
Tedy pro nás, místní to vidí dost jinak. Ale i s českým rozpočtem si tu lze dovolit hodně, trochu to kazí občané bohatších států kteří nerozvážně rozdávají peníze a někteří místní pak vidí bělochy jako chodící peněženky, ale je fakt, že za měsíc tam ve dvou člověk snadno utratí jeden-a-půl násobek místního ročního platu.
Trh při hlavní silnici, vedle autobusového nádraží. Pottuvil.
Jako každá mince má dvě strany, i zde je druhá strana příběhu. Přečtěte si také 12 důvodů, proč se Srí Lance vyhnout.
Moje druhá cesta na Šrí Lanku, po pěti letech od první návštěvy, přinesla zcela jiný úhel pohledu, zase trochu jiné dojmy a zážitky.