Přes léto jsem se s fotoaparátem prakticky nedostal ven. Zase jsem prošvihl jednu makro-sezónu, a to jsem se na ní tak těšil. Ale neznamená to, že bych nefotil.
Štěstí přeje připraveným – velmi brzy jsem zúročil nový fotoaparát, objektiv i studiová světla. Získal jsem zakázku nafotit několik stovek brýlí pro katalog. A tak jsem koupil difůzní stan a strávil pár týdnů zavřený s krabicemi brýlí :)
Přes léto jsem se s fotoaparátem prakticky nedostal ven. Zase jsem prošvihl jednu makro-sezónu, a to jsem se na ní tak těšil. Ale neznamená to, že bych nefotil.
Štěstí přeje připraveným – velmi brzy jsem zúročil nový fotoaparát, objektiv i studiová světla. Získal jsem zakázku nafotit několik stovek brýlí pro katalog. A tak jsem ještě narychlo koupil difůzní stan a strávil pár týdnů zavřený s krabicemi brýlí :)
Při focení jsem zjistil ředu zajímavých věcí:
- Brýle se špatně fotí. Skla se lesknou (a to nejen ta zrcadlová) a odráží okolí.
- Internetové katalogy lžou. Skla brýlí jsou často necitlivě přemazána, aby si fotograf ušetřil práci (a pak třeba i chybí zadní nožička brýlí… natož pak věrná barva skla).
- Lesklé plasty jsou možná oblíbené, ale rozhodně ne u fotografů. Je na nich děsně vidět prach.
- Rovnoměrně nasvítit scénu je skoro nemožné i s difůzním stanem a metrovými softboxy.
- Vyfotit a odevzdat – to nefunguje. Retuše jsou nezbytné, a občas jsou dost náročné.
- Při neustálých retuších se člověk mnohému naučí – je větší motivace zjednodušit si postup, protože co se dá skousnout u deseti retuší, to nejde u 800 … nikdy jsem tak nedocenil Healing Brush tool jako nyní :)
- Brýle nelze nacpat do hloubky ostrosti při žádné rozumné cloně. A chce to kvalitní sklo, aby difrakce byla na akceptovatelné úrovni, pokud se clona blíží f20.
- Bílé brýle na bílém pozadí nejsou vidět.
- Do baráku se skoro nevejdu, s tohle výbavou a tolika výrobky k focení.
- Prvních pár (desítek) fotek člověk dělá s nadšením, pak přijde rutina a posledních pár stovek je na výdrž. Těžká je práce produktového fotografa :)
Postup focení byl zhruba následující:
- vzít brýle, zbavit je nálepek a visaček,
- zbavit prachu (otřít skla, ofouknout balónkem),
- posadit je do stanu, ideálně do stejné pozice jako ostatní brýle ze série stejného typu,
- zkontrolovat odrazy, případně brýle natočit tak aby nebyly vidět – to ušetří čas při následných retuších (člověk by neřekl jak moc jsou vidět i hrany stanu),
- exponovat – to je ta nejjednodušší část, jedno nastavení se dá aplikovat na všechny brýle (krom volby zaostřovacího bodu),
- fotka se hned přesune do počítače, letmá kontrola jestli je vše v pořádku (zapomenutý kousek prachu, v hledáčku neviditelné odrazy),
- soubor se musí správně pojmenovat – pro jednoznačnou identifikaci kusu,
- po nějaké nafocené sérii je čas na úpravy: spustit první automatickou dávku úprav, vyretušovat prach, odrazy a výrobní vady, pustit druhou dávku úprav,
- třídit do složek.
No a tohle zhruba 850× a máte představu, jaké to bylo :)
Připadal jsem si jako ve skladišti, přes blesky skoro nešlo vejít do pokoje…
některé brýle byly příjemné, střízlivé, hezké…
design některých byl otřesný…
některé se leskly tak, že jsem myslel že veškeré focení vzdám…
ale pak mi třeba udělaly radost brýle, k nimž jsem loni navrhoval visačky a samolepky…
no a nakonec mi nezbyla síla na cvaknutí detailů, které se můžou hodit až budu dělat tištěný katalog. Ještě že jsem si jich pár cvaknul hned z kraje :)
No a na závěr jsem se dohodnul, že na titulku katalogu a obecně propagaci budu moci udělat dalších pár fotografií – tentokráte na nějaké slečně :) Tedy přemýšlím nad nějakým vhodným exteriérkem a hledám patřičnou modelku… v listopadu to přijde na pořad dne. Už se těším :)
