Dostaly se mi do rukou další zajímavé šperky z dílny Michala Kadaníka – kterého jsem potkal na Code Mode a kde bylo možno vidět řadu jeho věcí. Tentokráte šlo o poměrně jednoduché náušnice a závěsy, které tvořilo tělo skrývající miniaturní baterii a „ocas“ ze světlovodných vláken nebo krystalu, jenž byl nasvícen barevnou diodou.
Dostal jsem možnost fotit další komerční záležitost: malé skleněné figurky zvířat, které vyrábí kolega z aikida pod značkou Glass Dudek. Jsou 6–8 cm velké, z plného skla. To sic znamená, že se s nimi dobře manipuluje, ale také že se pekelně lesknou. Navíc, jakmile se člověk konečně zbaví nechtěných odlesků tak zjistí, že dalším problémem je že jsou průhledné: tedy je vidět skrz na další profilovanou stranu která opět přináší nechtěné stíny do tvaru zvířete. A pokud přičteme občasné zlacení, ja o zábavu postaráno :)
Přes léto jsem se s fotoaparátem prakticky nedostal ven. Zase jsem prošvihl jednu makro-sezónu, a to jsem se na ní tak těšil. Ale neznamená to, že bych nefotil.
Štěstí přeje připraveným – velmi brzy jsem zúročil nový fotoaparát, objektiv i studiová světla. Získal jsem zakázku nafotit několik stovek brýlí pro katalog. A tak jsem ještě narychlo koupil difůzní stan a strávil pár týdnů zavřený s krabicemi brýlí :)
Tak jsem si pořídil novou hračku, nový fotoaparát :) Zjistil jsem totiž, že svou doposud věrně sloužící D70 mám již čtyři roky (!!) a při pohledu na nabídku nových Nikoních těl a příznivý kurz dolaru jsem prostě neodolal své marnivé touze vlastnit samou hi-end techniku… a tak mi přibyl drobeček s označením D300.
A hned jsem jej otestoval: kamarád chtěl zdokumentovat svůj model letadla, na kterém pracoval postupně po dva roky. Tož jsme se dohodli, modýlek nasvítili školními, (takřka) ateliérovými světly a výsledek řekl bych splnil očekávání: pečlivě zpracovaný model vypadá výborně, a nový foťáček si s ním bez problémů poradil.
