Have you ever seen anything like that before?
I didn’t know men could build such things.
…řekl Juba Maximovi v moment, kdy poprvé stanuli v Římě před Koloseem [film Gladiátor, 2000]. Působivá scéna, no a sám jsem byl zvědav, jak na mě tato monumentální stavba bude působit. Měl jsem jí vždy zařazenou mezi pár světově proslulých staveb, které je potřeba vidět na vlastní oči – spolu s athénským Parthenonem, istanbulskou Hagia Sophia či pyramidami v Gize. No a jak to dopadlo?
Jeden z nočních výletů (na mé podzimní dovolené v Itálii) nás zavedl do Salerna. Byli jsme tam jen na skok, takže mé dojmy z tohoto města jsou velmi zkreslené – oproti pozitivním obrázkům na Google Earth jsem město viděl spíše v depresivní náladě :)
Jeden z výletů při mé letošní návštěvě Itálie nás zavedl do městečka Positano. Stejně jako celá amalfská oblast se vyznačuje domy postavenými na strmých skalách nad mořem. Hlavní silnice vedoucí po pobřeží je zakousnutá do skály poměrně vysoko nad mořem, skrze vesnici městečko vede pouze úzká jednosměrná silnice. Cestou k moři se otevírají krásné výhledy na positánskou zátoku, stejně jako z pláže je krásně vidět na celé městečko, kterému vévodí kostel Santa Maria Assunta.
Druhé panorama z Amalfi, resp. z Pogeroly, což je městečko nacházející se nějakých tisíc schodů nad amalfským pobřežím. Tato úzká silnice byla jediná možnost – mimo zmíněné schodiště – jak se dostat poblíž našeho apartmánu. Byla moc velká legrace toto místo najít, stejně jako tam parkovat :) Ale jinak bylo moc příjemné si ráno dát snídani na terase, nechat se hladit vycházejícím slunkem a koukat na Neapolský záliv…
Amalfské pobřeží v italské Kampánii náleží mezi památky označované jako světové dědictví. Po pár dnech strávených v úzkých uličkách měst, postavených na skálách kolem pobřeží, je mi jasné proč. Tohle místo opravdu má své kouzlo.
Jedno panorama, tentokráte ploché (válcové), z mola je zde k prohlédnutí:
Cesta do Itálie nás vedla přes Rakousko. Mezi třetí a čtvrtou ranní jsme se zastavili v Innsbrucku, který byl při cestě. Protáhli jsme z auta přesezené pozadí a nechali oči uvolnit sledováním jiných věcí než jen dálnice. Pár fotografií ze zmoklého a studeného města mi přišlo zajímavých – ještě že jsem neváhal vzít s sebou stativ!
Tak jsem se zas po letech, díky kámošce z VŠ, podíval do Itálie. Prodloužený týden nám umožnil shlédnout spoustu zajímavých míst v oblasti Kampánie. Bydleli jsme na Amalfi a jedna z cest nás zavedla na Capri – turisty prolezlý a děsivě profláklý, nicméně moc pěkný ostrov nedaleko. No a protože jsem s sebou táhl stativ a panoramatickou hlavu, tak jsem pochopitelně byl moc zvědavý na výsledky svého snažení – šlo o první nasazení této panohlavy v terénu. Takže den po návratu tu máte první panorama k nahlédnutí.
V létě 2004 jsem vyrazil, jakožto čerstvý učitel na SUPŠce, s busem žáků na plenér do Itálie. Cíl byl nedaleko památky chráněné UNESCO, dávného římského města Paestum, resp. jeho zbytků v podobě skupiny krásně zachovaných chrámů. Bylo to příjemné místo, pro mě první setkání s klasickou antickou architekturou. Nedaleko bylo příjemné malé město, širé pole, došlo i na výlet do Pompejí a na Vesuv.
