Tilt & shift objektivy shledávám nesmírně zajímavými, jsou to skvělé hračky. No a jak už to tak bývá, skvělé hračky také bývají také pěkně drahé. Takže dokud nebude reálná šance, že by se mi takový objektiv zaplatil, tak si takový objektiv hned tak nepořídím. Ale když jsem na eBay zahlédl za zlomkovou cenu tilt adaptér, tak jsem neodolal a na zkoušku jej pořídil.
Příspěvky označené „fotovýbava“
Panoramatická hlava Nodal Ninja
Žádný objektiv není dost široký, když přijde na atraktivní výhledy či zajímavá, uzavřená zákoutí. Odpovědí na tento problé je tvorba panoramat – skládáním řady snímků do jednoho. Zde je ovšem potíž se seskládáním obrázků – pravidla optiky jsou neúprosná a ani stativ není řešením. Pro precizní seskládání linií, zejména pro panoramata snímaná ultra-širokoúhlým objektivem (o sférických panoramatech ani nemluvě), je nutností specifická, panoramatická hlava. Jen ta umožní udržet osu otáčení ve středu optické soustavy (v obou osách), nikoliv kdesi na úrovni snímače.
Cactus odpalovače
Když jsem sháněl bezdrátové odpalovače blesků, přišly mi s optimálním poměrem cena/výkon odpalovače Cactus, tehdy ve verzi V2. Krom zajímavé ceny, zvláště ve srovnání s profesionálními výrobky Elinchrome či PocketWizard, je jejich výhodou (i nevýhodou) konstrukce. Odpalovač ukotvený na stativu je možno naklonit tak, aby blesk směřoval v nějakém úhlu dolů, což se často hodí. Bohužel konstrukce není dost pevná, aby udržela při hrubším zacházení těžký blesk v nějaké krkolomné pozici. Další nevýhodou je pak použitá CR2 baterie, jejíž cena a (ne)dostupnost pak může ztížit další praktické používání odpalovačů.
Stativ Benro M-058 n6
Při prvních úvahách o tom, co z fotovýbavy sbalit na cestu do Číny, jsem vzpomínal, jak se mi nechtělo tahat stativ v Japonsku. A že na karbonové Gitzo nemám. No ale čím dál tím více se mi líbí fotografie podvečerní až noční, kde je stativ nutností. Pak se změnil cíl cesty, místo Číny jedu do Indonésie a při hledání míst, kam se podívat jsem narazil na takřka dokonalou fotku – noční expozici nechající vyniknout údolím se valící dým z aktivních vulkánů na Jávě… No a vzhledem k tomu, že jedu do té samé oblasti (vpravdě na úplně to samé místo), tak by byla škoda nezkusit podobnou fotku vytvořit. A k tomu stativ potřebuji.
Stativ Manfrotto 055proB
Stativ Manfrotto 055proB je již legendární. Snoubí se v něm úžasná praktičnost, kvalitní zpracování s výbornou robustností, variabilitou a stabilitou. Jediná nevýhoda, plynoucí z výše uvedených vlastností, je jeho hmotnost – s hlavou 028 váží bezmála 4 kg. Krom toho je poměrně vysoký ve složeném stavu (on je totiž i v rozloženém je natolik vysoký, že na plnou výšku se svými 180 cm skoro nevidím do hledáčku :). Sečteno podtrženo, tohle je stativ do auta, ne na cesty. Po městě jej lze dopravit kam je třeba – když má člověk v hlavě jasný cíl, jasné uplatnění. Na svou cestu do Japonska jsem si od kamaráda zapůjčil Manfrotto 190, výrazně skladnější a lehčí variantu.
Dilema nad fotovýbavou aneb jak se sbalit II
V lednu jsem přemýšlel, co za fotovýbavu sbalit s sebou na cestu do Indonésie. Nyní, s časovým odstupem po cestě, mohu popsat a hlavně zhodnotit, jak se mi optimalizace výbavy zadařila.
Fotoaparát Nikon D300 je základ mé fotovýbavy, zde není co řešit. Snad jen poznamenám, že jsem byl rád, že vlastním model označovaný jako „weather sealed“, přeci jen všude bylo dost prachu a vlhko, ale o tento stroj jsem se bát nemusel. Na rozdíl od Japonska jsem ani nezaznamenal zásadní problém s prachem na čipu – buď jsem byl výrazně opatrnější při výměně objektivů, nebo funguje automatické čistění sensoru.
Dilema nad fotovýbavou aneb jak se sbalit
Jak říká můj bratr, být fotografem je fyzicky náročné povolání – člověk běhá celý den s těžkou výbavou na rameni. Kdybych vzal s sebou vše, co bych chtěl, pak by to tvořilo jistě převážnou část váhy mé výbavy. To fakt nejde. Tož co vzít s sebou na měsíční cestu do Indonésie?
Jeden extrém krásně předvedl fotograf Chase Jarvis na strobist blogu, má tam video kde ukazuje, do kolika kufrů se sbalí. Opačný extrém předvedl David tamtéž, kdy na dovolenou bere malý (ale šikovný) kompakt a pár blesků.
No a co já? Budu někde mezi.
Fotovýbava – paměťové karty
Další z věcí co nyní řeším je, jak moc budu fotit (hodně!) resp. kam všechny foto nacpu. Z Japonska jsem si dovezl skoro 12 GB v 2000+ fotografiích. Vize, že je budu z karet pálit na DVDčka v místních internetových kavárnách vzala brzy zasvé – taková místa nebyla k nalezení (a nebylo to jen jazykovou bariérou). Pochybuji, že v Číně by to bylo lepší :) Skončilo to tak, že jsem si v Tokiu koupil notebook a zálohoval na něj. Ten ovšem tahat nehodlám (tedy zatím to tak vidím). Navíc jsem vyměnil foťák, nová D300 produkuje fotografie v průměru třikrát větší (12-15 MB), což je při zmíněném množství opravdu veliká hromada dat.