Šanghaj. Takový čínský New York. Tolik mrakodrapů jsem v životě neviděl. Klasická třípatrová zástavba se zcela ztrácí vedle sídlišť mnohapatrových bytových domů – a ty jsou ničím proti budovám Pudongu, místního Manhattanu. Jak Peking působil historickým, tradičním dojmem, tak Šanghaj je město moderní, plné neonů, obchodních domů, butiků a kravaťáků.
Do Pekingu jsem dorazil po zhruba dvacetihodinové cestě, utahaný z dlouhých a ještě ke všemu zpožděných letů. Každopádně mě přivítalo moderní a krásné letiště, přímočará a jasná navigace a také hodinová fronta na imigračním. Přesun do centra byl bezproblémový, rychlodráha vede z haly až na jednu z mnoha linek metra, vše je srozumitelné a jasné, nákupem jízdenek v automatu počínaje (i s anglickým rozhraním!) a bezpečnostní kontrolou konče (sken batohů jako na letišti, při každém vstupu do metra).
Takže jaké jsou mé dojmy z Pekingu? No pár jich je.
Pomalu se blíží léto, jakkoliv tomu aktuální počasí nenapovídá. Je na čase plánovat letní dovolenou, dokud je čas a možnost sehnat letenky za zajímavé ceny. Letošní plánování bylo dosti divoké, ale už je víceméně rozhodnuto :)
Další, čtvrtý díl dokumentu Wild China pojednává o nehostinných oblastech na sever od Velké zdi.
Objevil jsem krásné stránky s grafíkem zachycujím průměrné množství srážek v Číně – viz stránky BBC. Podle něj by se srážky v květnu daly ještě snést, ale teploty již budou na hranici snesitelnosti rozmazleného středoevropana :)
To je tak, když převládá nadšení nad rozumem a racionalitou. Při plánování výletu do Číny jsem byl zcela zahlcen nadšením, že je čas, možnost a peníze na takovou cestu, že jsem opomněl řádně sledovat takové detaily, jako je počasí nad územím této megazemě. Ono totiž na severu, v oblasti Pekingu, je i začátkem léta dost hezky, ale na jihu, v oblasti Hongkongu, tou dobou vrcholí monzunové deště. Ono 1.300 km přímo na jih přeci jen je daleko.
Po vážné diskuzi se spolucestovatelkou jsme dospěli k závěru, že přeci jen by bylo rozumnější cestu do Číny odložit na podzim či jaro. Naším společným zájmem je především fotografování, a jakkoliv fotografie za deště mají své kouzlo, tak čeho je moc, toho je příliš. Navíc tři čtyři týdny v permanentní vodě, kdy vše plesniví, to jsou náročné podmínky samy o sobě.
Padlo tedy rozhodnutí: letos do Číny nejedeme.
Třetí díl série BBC Wild China nás přenese do Tibetu. Dechberoucí záběry kopců, hor a náhorních planin, úžasné příběhy velkých i malých šelem, vysvětlení jak mohou velcí savci žít tak vysoko, kde lidé mají potíže … vše v parádním balení s úžasnou kamerou. Jo a nejvýše žijícím predátorem je moje oblíbená skákavka – a jsou tu úžasné záběry, jak loví :)
Člověk hned má chuť se zajet alespoň na pár dní zajet podívat a rozhlédnout po těch úžasných, asi opravdu jedinečných scenériích…
Druhý díl série BBC nese název mytického údolí. Je mu přirovnávána provincie Yunnan na jihu Číny, oblast odříznutá od světa nepřístupnými horami a hmubokými údolími s divokými řekami. Toto území je domovem mnoha specifických živočišných druhů a svým charakterem je jim i přirozenou ochranou před člověkem.
