Jak jsem nevyhrál cestu kolem světa
Když byla loni vyhlášena soutěž o letenku kolem světa, nedalo mi nezúčastnit se. Přes velkou šanci jsem nevyhrál :)
Za soutěží stáli organizátoři cestovatelského festivalu Kolem světa, kteří dvakrát do roka pořádají v Praze a Brně setkání cestovatelů: víkendy plné přednášek, promítání obrázků, videí a diskusí o cestách do zajímavých míst. Takže věrohodná soutěž, přitom ne až tak mediálně zpropagovaná, aby se zúčastnil *každý*… prostě zajímavá soutěž!
Zadání znělo zhruba takto:
Výherce musí svoji cestu kolem světa uskutečnit v termínu od 15.12.2011 do 30.9.2012. Cesta musí trvat minimálně 2 měsíce, maximálně pak 8 měsíců. Během své cesty kolem světa bude výherce pravidelně zasílat reportáže, fotografie a videa (4x za měsíc), která budou publikovány na webu www.kolemsveta.cz a dalších mediálních partnerů. Na festivalu Kolem světa 2012 pak výherce představí svoji cestu formou diashow. Výběr destinací je omezen partnery Skyteamu a jejich volnými lety. Výherce musí prokázat dostatečné finanční prostředky k realizovaní cesty.
Do soutěže se přihlásilo překvapivě málo lidí, dokonce (asi) tak málo, že organizátoři byli nuceni prodloužit termín odevzdání přihlášek o více jak měsíc. To trochu zamrzelo stávající účastníky, jelikož někteří narychlo zapracovali na přihlášce (např. v mém podání 4 strany textu) s blížícím se termínem — a oni to pak neplánovaně prodlouží. Nehledě na to, že roste konkurence…
Jedno bylo pozitivní: že slíbili výběr vítěze nechat na odborné porotě, že nepůjde o hlasování na webu nebo náhodný výběr. No a když se blížil listopad a bylo vyhlášeno, že přihlášených soutěžících co splnili podmínky je pouhých 33, mé srdéčko zaplesalo — takovou šanci na výhru jsem dlouho neměl!
Ještě k počtu soutěžících: přeci jen nutno uznat, že jakkoliv cena zní skvěle, tak ani s ní není snadné cestu zrealizovat. Krom odvahy a dobrodružného ducha je potřeba také mít několik měsíců dovolené a dost peněz na zajištění cesty — osobně jsem si náklady na cesty k vyhraným letenkám odhadl alespoň na 100.000 Kč.
No a když už jsem se s tím psal, chtěl bych se podělit o své soutěžní texty:
Motivační dopis
Cesta kolem světa je jakýmsi cestovatelským grálem. Nejde jen o navštívení dalekých, exotických destinací, ale cesta kolem glóbu přidává i jakýsi filosofický, nebo dokonce duchovní rozměr. Cesta má svůj začátek a cíl, přičemž nikde není cesta zpět, jen kupředu. Člověk se nevrací domů, ale znovunalezne domov. V ideálním případě obohacen o zážitky a zkušenosti, ze kterých bude čerpat celý život.
Už jen náklady na cestu tohoto charakteru zaručují pro mě jedinečnost takové výpravy, pro mě by zajisté šlo o životní zážitek. Navíc jde o skvělý prostředek k sebepoznání – cesty jsou pro mě vždy takovým zrcadlem společnosti a sebe sama, rozměr a dopad tří/čtyřměsíční cesty kolem světa si nedovedu příliš ani představit. Ale velmi rád bych to zkusil.
Cestu bych si přestavoval v duchu svých dosavadních cest. Nejsem extrémní dobrodruh, nedovedu si představit že bych přespával ve spacáku v džungli či absolvoval týdenní přechody poště bez pomoci. Na druhou stranu nemám rád turistické lokace plné lidí, velké hotely a neosobní města. Něco mezi tím je ideální. Na svých cestách rád poznávám známá místa – ale v době, kdy tam nikdo není. Rád se záměrně ztratím v zapadlých uličkách města, abych se pak našel. Mám rád rozumnou jistotu, že mám kde přespat a čeho se najíst. Ale je mi vcelku jedno, kde to bude :)
Rád bych navštívil místa, která jsou daleko od sebe, nedostupná, ale lákavá. Původně jsem koketoval s myšlenkou navštívit všechny kontinenty, ale obávám se, že na Antarktidu nikdo z členů SkyTeamu nelétá. Zrovna tak jsem nikdy nesmočil nohu v Severním ledovém oceánu – oproti ostatním, ale to by se mi také asi nepodařilo vtěsnat do itineráře. Takže bych zvolil místa, která mě lákají a na samostatnou cestu jsou nedostupná.
Trochu mě mrzí, že cesta je jen pro jednoho – tedy že bych s sebou asi nedokázal vzít partnerku, ale zas mám dobré zkušenosti s navazováním přátelství v hostelech při samostatných cestách. Jakkoliv individuální cestování přináší jistá rizika, výhody je (pokud se nic nestane) bohatě vynahradí.
Takže shrnuto: takovouto cestu vidím jako jedinečnou příležitost pro sebepoznání a osobnostní rozvoj, stejně jako životní zážitek. Mám bohaté zkušenosti s dokumentováním svých cest a následnou prezentací fotografií i textu – a rozhodně si myslím, že by bylo o čem psát.
Plán cesty
Cestu bych začal skokem do Jižní Ameriky. Přílet do Limy, Peru. Okruh přes Cuzco, návštěva jedinečného Machu Picchu se nedá vynechat. Cesta po peruánském Altiplanu. Kdyby byl čas, chtěl jsem si natáhnout cestu, jistě bych zajel až do Bolívie, jinak si vystačím s krásami peruánských hor a jezer.
Strávil bych zde 2–3 týdny, při předpokládaném odletu z Prahy začátkem června.
Následně bych se zaletěl podívat do San Franciska, Kalifornie – odkud bych navštívil národní parky, s Yosemite v čele. Zajímavý by jistě byl okruh kolem jezera Meno, Údolí smrti a pro kontrast větrné elektrárny v Mohavské poušti.
Původně jsem zvažoval spíše Aljašku, ale nutnost tahat zimní oblečení mě odradila, krom toho 14 dní na krásy národních parků či hor Aljašky je málo, a už jen z finančních důvodů bych se v USA raději moc nezdržoval. (odlet 1./2. týden červenec)
Co se ovšem nedá cestou z USA minout, to je Hawai (přílet Honolulu). Neuvěřitelné krásy tropických ostrovů, pohoda a relax u vody v kontrastu s treky nad útesy a po sopečných vulkánech… pobyt zde, byť ve znamení aktivního odpočinku, by pro mě byl oddechovou zastávkou na zlomu poloviny cesty kolem světa.
14 dní. (konec července)
Nový Zéland bude touto dobou trochu studený, ale zato nejmenší kontinent by mohl být vcelku příjemný: Sydney, Austrálie. Tady bych to vzal trochu dobrodružněji, pronajal bych si auto a projel napříč Austrálií až na sever, do Darwinu. Cílem by bylo navštívit pouště a hory středu, spolu s neopomenutelným Ayers Rock. Spát v autě, být na správných místech při východu či západu slunce. Nějakých 5000 km, to se za necelé tři týdny jistě dá zvládnout. (půle srpna)
Darwin není obsluhován SkyTeamem, proto bych si koupil místní letenku a přesunul se do Denpasaru na Bali, Indonésie. Při své poslední cestě po Indonésii jsem minul východní část země, takže bych zavítal na Komodo a Flores.
Krátká zastávka, necelých 14 dní je fajn. (konec srpna)
Poslední skok by mě zanesl zpět na jih, na černý kontinent: do Johannesburku v JAR. Stolová hora čnící nad městem jistě láká k výletům, samozřejmě na ně dojde. Ale cílem pobytu v této oblasti je navštívit Namibii a pozorovat kouzlo začínající sezónní migrace zvěře v jejích národních parcích. 3 týdny mezi zvířaty a už se budu těšit domů :)
–
Tak touto formou jsem se snažil přesvědčit porotu, že mám co nabídnout. Součástí přihlášky byla samozřejmě ukázka schopnosti zajímavě psát o svých zážitcích na cestě a obrazem dokumentovat krásu kolem. Jako ukázku textu jsem použil svůj článek Dubaj krásná i ošklivá, samozřejmě s odkazem na tento blog i své cestopisné zápisky z Indonésie a Japonska.
Ilustrační fotografie byly následující:
Ze zpětného pohledu asi nejde o úplně nejlepší výběr záběrů, nicméně s ohledem na konkurenci v soutěži jsem se cítil vcelku jistě :)
Přehled všech soutěžících, vč. jejich motivačních dopisů, plánů cesty a fotogalerií můžete shlédnout na stránkách festivalu.
Vítězem se stala, nikoliv v rozporu s /nejen/ mým očekáváním, paní Lucie Radová. Jsem rád, že to byla právě ona (když ne já :), přeji jí ať se jí cesta vydaří. Celkově totiž zjevně má největší zkušenosti v oblasti práce s médii a i v plánu cesty měla zajímavé body. A slíbila posílat videa z cesty, což je fajn (soutěžní video bylo velmi dobré, na rozdíl od soutěžních fotek) — jen jsem zvědav, jak bude video stříhat na cestách a zasílat jej z východoasijských či afrických linek několikrát do měsíce, jak slibuje.
Jen doufám, že naplní očekávání organizátorů soutěže — potažmo dalších čtenářů a cestovatelů, kteří se o soutěž zajímali. Její plán cestu je totiž čisté PR, neopomněla např. zmínit, že hodlá cestou řešit udržitelný rozvoj, původní tradice, environmentální problémy či potíže mladých generací. Chybí už jen přání za světový mír :)
Plán cesty také zní zajímavě, hezky se rozepsala o zastávce u strýčka či návštěvě humanitární školy v Indonésii zaštítěné ženou organizátora soutěže. Jinak se moc nevyjádřila, jak chce cestu realizovat — osobně by mě zajímaly Velikonoční ostrovy, jakým způsobem je chce navštívit. Aktuální stav je takový, že na Google+ kategoricky napsala, že se výherní plán cesty bude určitě měnit. No uvidíme, má pár měsíců na přípravu cesty.
Takže všem kdož nevyhráli přeji hodně síly a schopností pro zrealizování třebas i té cesty kolem světa ve vlastní režii! Cestování zdar :)
Pekna soutez — jen skoda, ze jsem o ni nevedel, pze bych taky pokusil stesti :)
Kazdopadne je mi lito, ze nevylosovali tebe, ale mozna trochu chapu proc. Mas tam proti ostatnim takovy uplne obyc destinace. Prakticky vsechny z nich mi prijdou dost turisticky proflakly a to zrejme porotu uplne nepresvedcilo :( Jsou to asi mista, ktery bys chtel videt, ale jim to nejspis prislo prilis obyc proti tem ostatnim kandidatum.
Ale budu drzet palce do pristiho rocniku — snad budou tu soutez opakovat :)
Sakra, tobě jsem nedával vědět? Pardon :/
Já si myslím, že hlavně sázeli na jistotu — na člověka, co je zběhlý v reportování ze zahraničí (viz její praxe z TV), navíc z pozice cílové skupiny je vhodnější sympatická mladá žena.
Nicméně na tom co píšeš je jistě kus pravdy…