Dilema nad fotovýbavou aneb jak se sbalit II
V lednu jsem přemýšlel, co za fotovýbavu sbalit s sebou na cestu do Indonésie. Nyní, s časovým odstupem po cestě, mohu popsat a hlavně zhodnotit, jak se mi optimalizace výbavy zadařila.
Fotoaparát Nikon D300 je základ mé fotovýbavy, zde není co řešit. Snad jen poznamenám, že jsem byl rád, že vlastním model označovaný jako „weather sealed“, přeci jen všude bylo dost prachu a vlhko, ale o tento stroj jsem se bát nemusel. Na rozdíl od Japonska jsem ani nezaznamenal zásadní problém s prachem na čipu – buď jsem byl výrazně opatrnější při výměně objektivů, nebo funguje automatické čistění sensoru.
Chtěl jsem s sebou druhý fotoaparát, ale nepodařilo se mi jej zakoupit (naivně jsem sázel na to, že jej koupím v Koreji na letišti, to bylo dost mimo). Na jednu stranu mi dost chyběl, na druhou stranu vůbec ne: když se člověk potácel po úzkých rýžových terasách, byl rád, že má jednu ruku volnou a žádný dvoukilový přívěšek na krku navíc. Krom toho jsem toho na zádech i tak tahal dost.
Objektivy: jel jsem s rozsáhlou výbavou, středy zajišťoval Nikkor 17-55/2,8, extrémy doplňovaly Tokina 12-14/4 a Sigma 70-200/2,8. Vezl jsem s sebou i makroobjektiv Sigma 105/2,8 – který je moc fajn, ale dost jsem přemýšlel, jestli by jej nenahradila Sigma 180/3,5 makro, která by mohla nahradit rovnou i 70-200ku. Každopádně makrosnímků jsem ulovil několik moc hezkých, ale na druhou stranu jich pořád bylo dost málo. Ostatních objektivů nelituji, jen při tom množství je otrava je pořád měnit :)
Telekonvertor ani mezikroužky jsem nebral.
Naopak se hodila dálková bezdrátová spoušť, na ISM jak dělaná, na noční smímky se také hodí, aby stiskem spouště nebyl rozhýbaný fotoaparát.
Stativ – jsem po zkušenosti z Japonska nechtěl brát, ale nakonec asi týden před odjezdem jsem zakopil lehonký karbonový stativ a rozhodně jsem udělal dobře. Byl drahý, ale dá se výborně vozit s sebou a umožní nafotit krásné podvečerní a noční snímky. Rozhodně jsem jej využil více než třeba zmíněný makroobjektiv.
Polarizační filtr jsem využíval často, zato neutrální přechodový vůbec – obtížně se mi s ním pracuje (Cokin držák vinětuje, na ruční přidržování jsem tentokrát neměl nervy).
Vezl jsem i blesk, dokonce i s bezdrátovými odpalovači. Obojí jsem využíval minimálně, jde o další položku jejíž vyškrtnutí pro příště vážně zvážím.
Data jsem ukládal na 16GB CF kartu a denně zálohoval do notebooku, který se velmi osvědčil. Denní psaní zápisků do počítače je fajn, prohlížení foto také. No a protože můj notes má malý disk, vezl jsem s sebou i externí 160GB USB disk. Na něm i nějaké filmy a seriály, kdybych se nudil – ale na to nedošlo, jen hudba se občas hodila.
Batoh Lowepro Rover Plus AW se opět osvědčil. Jde o další velmi drahou část mé výbavy, která ovšem prokazuje své kvality. Oceňuji především robustní provedení a široký, funkční bederní pás.
Ve fotovýbavě jsem nakonec měl nějakých 10 kg, což je docela dost – s jediným batohem bych byl pružnější, pohyblivější. Být více mimo civilizaci a muset se přesouvat po vlastních na delší vzdálenosti, měl bych problém.