MATOUŠ MIHALIČEK – fotoBLOG

Na lovu vážek

Již nějakou dobu trvající diskuze na serveru nyx ohledně fotografování vážek mě přiměla vzít foťák, zvednout svou línou zadnici od počítače a využít krásného nedělního dopoledne – ve snaze právě nějakou vážku ulovit.

Polední jasné slunko mě provázelo na cestě k nedalekým vodním nádržím, kde jsem loni víceméně úspěšně fotil žáby. Jedna nádrž ovšem nebyla (místo ní byla jen suchá prohlubeň plná divokých bylin), druhá se stala cvičným terčem pro golfaře (dva umělé ostrůvky s vlaječkami naproti boxíkům pro hráče) a třetí byla beznadějně obležena kachnami, lidmi se psy a focení nepřejícím stínem.

Ale nakonec to nebylo tak špatné, našel jsem si klidný koutek na sluníčku a zkoumal, jak se dostat poblíž těch krásných a fotogenických, leč velmi plachých tvorů, jakými vážky bezpochyby jsou.

K následující červené nádheře jsem se plížil několikrát. Naštěstí jsou vážky, zdá se mi, poměrně teritoriání a vrací se na oblíbená místa. Tedy poučen z předchozích nezdarů jsem se kryl za příhodným lopuchem a dostal se dostatečně blízko…

Modrá šidélka jsou velmi drobná, je tedy třeba přiblížit se ještě o kousek blíž než u větších kolegyň. Naštěstí jsou poměrně hojná. Další byla modrá kráska s plochým zadečkem – největší z fotitelných druhů (nepočítám ty obrovské zelené, co létají jako vrtulník Apache nad povstaleckou základnou a zásadně si nesedají, pokud se v dosahu půl kilometru nachází nějaký fotograf). Velmi plachá, se stopětkou jsem neměl nejmenší šanci se dostat dostatečně blízko. Přezbrojil jsem tedy na tele a zkoušel, jak to půjde. No nic moc :) Tohle opravdu chce tak 400/2,8 sklo ideálně s malým mezikroužkem…

Ještě si neodpustím jednoho prcka, krásného broučka, co tak krásně vykukoval z vrcholu seschlého listu čehosi a rozhlížel se, co nového kolem. Tomu jedinému jsem nevadil.